|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Kdesi za devatero horami a devatero řekami nežil nikdo, protože do takové prdele nikdy nebyla zavedena přípojka na internet. Zato za jedním terabajtem, hluboko za zběsilým skřípěním žil byl za svým počítačem zlý Pirát Hugo vlastnící vypalovačku, s níž občas vypaloval rybník svého strýce Jiřího Brány, který shodou okolností řídil jednu takovou Malouměkkou firmu. Přestože si pirát i Jiří žili spokojeně, strýc na svého malého piráta kul pikle. Neustále mu posílal videokazety s fingovanými policejními zásahy spolu s černými igelitovými pytlíky (buď na zvracení nebo až ho povezou na popravu). Jenže to strýc ještě nevěděl, že pirát nemá video a nic co nemá koncovku divx stejně nesleduje ba ani nečetl průvodní dopis, protože nevěděl, čím obálku otevřít, neboť neměla žádnou koncovku a poklepání na ni nefungovalo. On to byl také zvláštní člověk (a ne moc chytrý, protože ani nečetl Prdel.cz). Křížovky luštil jedině v XML, jeho oblíbené jídlo byl tučňák se sušenými jablky a měkkými mrkvemi. Sny se mu zdály výhradně v VRML a přepil, měl před očima modro. Okna raději vůbec neotvíral a když bylo třeba vyvětrat, použil dveře. Ale jinak to byl celkem obyčejný pirát, člověk s obyčejnými starostmi a obyčeji. Dnešní den byl však něčím neobvyklý, nejenže bylo dusno a širokoprázdné ticho dávalo tušit blížící se katastrofu. Náš pirát jako obvykle seděl u svého počítače, přepaloval kradený software a nabourával se do systému FBI. Večer ubíhal a když už to vypadalo, že se nic nestane, najednou uprostřed pokoje spadlo lano. Po němž se z lustru až k zemi snesl veliký osminohý křižák. Seskočil a zacupital pod skříň. Venku zahřmělo a vypadl elektrický proud. Úpéeska začala nervózně pípat. Pirát si pro sebe cosi zamlumlal a vypnul počítač. Opět zahřmělo a za oknem se mihl stín. Kdosi zazvonil. Pirát zůstal nehybně stát. Možná přemýšlel, kdo by to mohl být, jestli zamkl, zda po sobě spláchl záchod, ale spíš mu vrtalo hlavou, jaktože zvonek zazvonil, když nejde elektrika. Zvonek netrpělivě zazvonil znovu a tentokrát dlouze. Pirát uchopil do pravé ruky joystick a pomalu šel ke dveřím. Otevřel. Postava zahalená v pláštěnce udělala dva kroky dovnitř a skácela se na zem. Pirát ho otočil a obličej mu osvítil modrým světlem displeje palmtopu. Poznal svého kamaráda Dejka. Obličej měl v křeči a trpěl vysokou horečkou, sípl: Dostali mě, vydechl a ukázal na rameno. Pirát mu poodhrnul pláštěnku a při pohledu na Dejkovo holé rameno přestal dýchat. Na rameni měl vypáleno logo Micro$oft. Nevěděl co má dělat, aby nezpanikařil. Přecházel po pokoji, držel se za hlavu a opakoval dostali Dejka, dostali Dejka. Moc dobře věděl, co to znamená. Dejk nezvládl nějakou pirátskou akci a nechal se chytit, vymyli mu mozek a umístili implantát. Už to nebyl pirát, pracoval pro ně, byl to zrádce. Dejk byl sice Pirátův největší kamarád, ano, správně, BYL, teď už být nemůže, už to není on, udělali z něho štěnici, a tak s ním musí také jednat. Musí ho zlikvidovat dřív, než pomine horečka a nabude plného vědomí. Pirát věděl, že Dejk byl opravdový kamarád, nepřišel ho teď prozradit, ale varovat. Přišel se nechat obětovat, aby zachránil Pirátovi život. Nechápal, kde mohl Dejk vzít sílu, aby k němu v tomhle stavu došel, musela v něm zapracovat obrovská síla vůle. Zřejmě ho odvezli potom domů a počítali s tím, že zůstane několik dní v bezvědomí, ale to netušili, jakou dokáže mít Dejk vůli. Nevěděl však, po jaké době Dejk nabral alespoň částečné vědomí, aby k němu došel. Musel tedy jednat rychle a okamžitě. Zabalil ho do deky, naložil do auta a jel s ním do města k člověku, kterému všichni říkali Hrob. Zabušil na vrata. Po chvíli, když se zdálo, že se nic neděje, znovu. Cojéé? Ozvalo se tónem, jako když člověka probudíte ve tři hodiny ráno, a zpoza vrat se objevila hlava. Dělej, rychle nám otevři, dostali Dejka! zasyčel Pirát. Zacinkali klíče a klapl zámek. Napoj ho, opatrně! Zabručel hrob a připojoval elektromagnetický zářič k počítači. Druhý kabel vedl do helmy, kterou dostal na hlavu Dejk. Je přivázanej? OK? Tak běž dál od něj, pravil Hrob a tlačítko myši v nastalém tichu hlasitě cvaklo. Dejkovo tělo zachvělo a jeho mysl opět upadla do hlubokého bezvědomí. Tak a teď ho jeď vyklopit před nemocnici, tam už ho někdo najde. A doporučuju ti nevracet se alespoň měsíc domů, odjeď někam pryč hned, než to utichne. Policajti budou zřejmě dost nasraný. A dej si bacha, řekl už natrénovaně Hrob. Pirát na nic nečekal ani se na nic neptal, popadl Dejka a odjel. Přemýšlel o tom, co Dejkovi teď provedli. Utěšoval se, pod vlivem implantátu Micro$oft by to stejně už nebyl ten Dejk, kterého všichni znali. Byla by to jen loutka na dálkové ovládání. A hlavně by z něj byl zrádce, krysa. Takhle mu elektromagnetickým zářením a zkratováním obvodů nejenže vymazali a defakto spálili implantát, ale vymazali i všechno ostatní, co Dejkovi do té doby v paměti zbylo. Zároveň toho zničili mnohem víc, než pouhý implantát, bylo by obrovskou náhodou, kdyby Dejk ještě někdy dokázal samostatně uvažovat a myslet. Navíc teď neměl vůbec žádné vzpomínky, nevěděl vůbec nic. Projel kolem nemocnice a zatočil do první uličky, ve které nebylo tolik světla. Díky kámo, za všechno, vystrčil Dejka na ulici a šlápl na plyn. Doufal, že ho objeví a odnese do nemocnice hlídka dřív, než ho okradou zloději a feťáci.
U tohoto článku je 13 příspěvků. » ZOBRAZIT PŘÍSPĚVKY « |
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2024 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
